Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Jak TO všechno začalo aneb seznamka pro nejnáročnější

29. ledna 2016 v 16:00 | Alice |  Zápisky jedné..
Zdravím všechny imaginární (možná ne!!) čtenáře.
Dneska bych Vám ráda pověděla, jak se může stát, že vysokoškolačka žijící sama v bytečku jen s pejskem, abstinentka, nepařící člověk, samotář..
Dobře, končím! Prostě chci Vám vyprávět, jak se stalo, že jsem potkla jeho.


Pojďme mu říkat stejně jako v těch úžasných přeromantititičkých knížečkám s růžovoučkým obalem- pan M.
Jen krátká odbočka (ke kterým budu mít evedentně velké sklony) pan, protože je starší. Jen o 4 roky, ale je. Tento fakt bude ještě v příběhu hrát roli. Teda alespoň myslím.. Teda, zatím to tak bylo.
No, říká se, že něco zlého, pro něco dobrého. Začínám na to, upřímně, věřit. Moji rodiče jsou již dlouho dobu rozvedení. Jednoho krásného říjnového večera se měli kvůli mé zapomenuté věci sejít. Jen si něco předat je pro ně evidentně synonym pro znovu obnovení války. No, prostě se hrozně zhádali a mě na střídačku volali a nadávali na toho druhého. Vážně fajn strávený večer. V tu chvíli jsem si najednou přišla hrozně sama a podvedená. Jo jasně, nedělo se nic zas tak zlého a byla jsem v bezpečné vzdálenosti (chodím na vysokou a přes týden bydlím v jiném městě, než rodiče). Ale prostě jsem cítila hroznou touhu dělat něco natruc, něco rebelského. A přišla jsem si tak sama..
No a z toho nevznikla návštěva baru či jiného podniku a zlit se do bezvědomí (mně by stačilo vážně málo :)). Rozhodla jsem se navštívit...seznamku. Prostě přestat snít, že toho pravého potkám na ulici.
Potom to mělo rychlý spád. Aby to stálo za to, navšítvila jsem takovou tu seznamku pro náročné. Vyplnila dlouhý psycho test a jelo to. Seznamka mi navrhovala potencionální partnery podle mých zadaných preferencí. Nevěřila jsem, ale bylo mi to jedno. Prostě v tu chvíli jsem chtěla mít někoho na pokec, ať už mě bude chtít na cokoliv.
Po nahrání fotografie se komunikace zrychlila. Ne, opravdu nejsem ani trochu krásná, ale prostě chlapy asi rádi vědí, do čeho jdou. Systém funguje tak, že pokud se Vám daný partner líbí, dáte mu úsměv. Ten Vám ho může opětovat a pak už to jede.. Teda pak si píšete :).
Tak se to stalo s panem M. pěkná fotka, profil bez gramatických chyb a celkem normální názory bez klišé typu ,,hledám lásku na celý život, vím, že jsi to ty"- to všechno mě přesvědčilo zkusit nevinný úsměv. Asi tři dny to bylo o prosté konverzaci. Zjistili jsme, že studujeme stejnou školu (ale jiné obory) a najednou se zdálo, že to nebyl zas tak špatný nápad. Byl vtipný, milý, zajímal se.. Ale pořád jsem nemohla tušit, jestli to není úchyl, že?
Abych tomu dala konec, sešli jsme se (nečekaně!). Pod záminkou dělání mi průvodce v pro mě novém městě. Vtipné bylo, že se chtěl sejít v parku. Večer. A mně to nepřišlo divné. Pohodička, ne? Naštěstí měli zavřeno, a tak jsem se jen procházeli. A povídali. Pořádně dlouho. Bez postranních úmyslů. Wow.. To jde takhle??
V tu chvíli začala nová část mého života, otevřeli semi dveře do neznáma.
Vaše,
sentimentem plná, svou odvahou zpětně překvapená
Alice
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich | Web | 29. ledna 2016 v 19:01 | Reagovat

Omlouvám se za to přirovnání, ale těším se na další kapitolu této úžasné povídky. :D

2 Alice | 29. ledna 2016 v 19:04 | Reagovat

[1]: Jéé děkuji moc moc, vážně si toho vážím :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama