Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Napsat či nenapsat jako první- to je oč tu běží!

30. ledna 2016 v 16:30 | Alice |  "Filosofické" myšlenky
Zdravím všechny čtenáře.
Dneska jsem se rozhodla napsat o něčem, co mě vážně trápí. A vážně tomu pořádně nerozumím. A vážně vážně bych tomu ráda přišla na kloub.


Na úvod mé úvahy bez logického vyústění bych se s Vámi ráda podělila o video mého oblíbeného youtubera (ano, ve 20ti koukám na youtube). Určitě ho znáte. Udělal video, kde (celkem) seriozně radí holkám, jak psát klukům. Musím říct, že mi to na začátek dost pomohlo a navíc je to docela vtipné (alespoň mě se tak zdá):
Zastavila bych se u toho faktu psaní první. Jsem oficiálním feministickým zastáncem myšlenek, že první, alespoň ze začátku, by měl napsat on. U nás to tak alesoň bylo. Pan M. mi po výměně úsměvů na seznamce napsal milý, nevtíravý vzkaz. Kde mě, mimochodem, oslovil jménem. Jo, takhle to zní v pohodě. Ale zkuste si to představit s Vašim jménem:
,,Tak co mi o sobě, Alice z **** (nic sprostého, jen název mého aktuálního bydliště) povíš?"
Já Vám nevím, ale mě to hrozně zaujalo. A připadalo mi to zvláštní. Jako pěkně zvláštní. ne jako když chodíte bosí po ulici nebo když nosíte kraťasy v mrazech. A vlastně mi to příjde zvláštní do teď. Protože od chvíle co jsem se v záchvatu upřímnosti přiznala panu M., že mi to příjde hrozně (pěkně) zvláštní, tak to používá občas (a nečekaně) do teď.
No vraťme se ke hlavními bodu programu. Jako fajn, ze začátku fajn, asi jsem všichni na stejné vlně. Ale potom?? Sakra, co potom??
Píšeme si plus mínus každý den (děti 21. století, ať žije závislost na technice!). Asi 14 dní po naší druhé shůzce (která byla na stejné brdo jako první- zaplať pán Bůh) mi dva dny prostě nepsal. Což bylo v období, kdy se to zdálo přinejmenším zvláštní, protože jsme v kontaktu byli skoro pořád. Tak jsem sebrala svých tisíc sil a díky hecu a radě mých nejlepších kamarádů (ano, mužských, protože s nimi s kamarádí o sto procent lépe, než s holkami- omlouvám se, ale já to tak mám) jsem mu napsala. První. A zabralo to. Ukázalo se (a později z něj vypadlo), že na to čekal. Super. Vážně super.
Jenže tu zase byly jiné, "pracovní" situace. Já prostě buď něco dělám nebo si zapnu facebook. Nic mezi tím není. Ale pan M. ho má zaplý pořád. Také trpí nevysvětlitelnou potřebu na všechny zprávy okamžitě odpovídat. A potom ale v konverzaci nezapomene slušně a mírně (to zase jo, nekřivme mu) upozornit, že má práci :). Hmm, super! Tak proč sakra odpovídá? Proč to nenechá na chvíli, až tu práci NEbude mít?
Já vím, protože je to slušný a spořádaný pán.
Další situace- už krátká a vánoční. O Vánočních prázdninách mi po dni mlčení (po dni!!!) napsal, co to, že tak mlčím? To už byl náš vztah relativně daleko a jemu přišlo zvláštní, když si DEN nepíšeme.
Tohle vše ve mě vyvolává hrozý zmatek. Plus "vtipné" sketche, videa a obrázky do převážně klučíčích autorů na téma holka'stíhačka, holka- vlezka apod.
Jak to tedy je? Mám mu psát první? Kde je hranice vlezlosti? Kde už je to vážně divný? A naopak- je dobré se trápit a čekat, až on napíše, i když mi chybí? Ale co když má něco jiného na práci? Nejsem přece středobod jeho světa.
Moc prosím o manuál..
Vaše,
plně rozhodnutá, že mu nezávazně napíše... nebo raději ne
Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko | Web | 31. ledna 2016 v 12:09 | Reagovat

Co je divného na tom ve dvaceti koukat na YT?
Hranice je u každého pána a slečny jinde. Musíš to odhadnout podle toho jak ho znáš a jaký ti připadá, podle jeho údivu to působí, že na zahájení konverzace čeká on, ale jestli se mu podvolit či nikoliv, to nevím, abys neztratila jeho zájem (také jestli ti za ten zájem stojí).

2 Alice | Web | 31. ledna 2016 v 13:11 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za užitečné rady :-). Máš pravdu, v tomhle určitě hraje klíčovou roli, jak toho druhého znám.

3 Infinity | Web | 31. ledna 2016 v 13:41 | Reagovat

Tohle je hrozně těžký, jsou lidi, u kterých taky nevím, kdy je vhodné jim psát první a kdy ne a hrozně mě to štve. Nedokážu se někdy zbavit pocitu, že otravuju. Ale ty ho rozhodně neotravuješ, podle toho, co píšeš, je rád, že mu napíšeš i první! :-)

Jinak moc děkuji za pochvalu blogu, udělalo mi to hroznou radost! Máš to tu taky moc pěkné, určitě se sem budu ráda vracet. :)

P.S.: Youtubery sleduju taky a je mi 22 let, takže na tom vážně není nic špatnýho. :D

4 Alice | Web | 31. ledna 2016 v 14:00 | Reagovat

[3]: Moc děkuji za pěknou pochvalu i daný názor, jsem za to moc ráda :-)

5 Lukáš Fangovich | Web | 31. ledna 2016 v 17:08 | Reagovat

S tím mám taky docela problém. Chci jí napsat, ale bojím se, že by neměla čas, nebo že nemá náladu, a tak čekám, než mi napíše ona. Ona si asi říká to samé, ale já mám jednoduše strach, že si ona nechce povídat.

6 Alice | Web | 31. ledna 2016 v 17:18 | Reagovat

[5]: Děkuji moc za názor, jsem ráda, že je nás takových víc :-)

7 Wendy Flowers | 3. února 2016 v 0:38 | Reagovat

To je dobrá otázka, zdravím z planety "Myslíme si totéž", alespoň ohledně toho, že by měl kluk napsat jako první, tak to prostě bylo, a být by to tak mělo, ale proč? Na to nikdo přesnou odpověď nemá, nebo mi ji tedy nikdo nesdělil. Ale co jsem ze článku pochopila, ty už se s tím dotyčným panem M. vídáš, že? Znáte se už delší dobu.. Je třeba si uvědomit ten fakt, že se dotyčný pravděpodobně bojí přesně toho samého - ta proklatá otázka: "Co když?" co když by tě rušil, co když nepíšeš, protože na něj nemáš čas, a co když nemáš čas, protože..  Určitě musíš vědět, co je to za vztah, a hlavně, jak se bude vyvíjet. Jde taky o to, uvědomit si, co je to za osobnost, jaká je jeho povaha, jestli je to nějaký frajírek, kterému vyloženě dělá dobře pozornost, nebo někdo, se kterým se cítíš dobře, máš pocit, že by ti nic zlého záměrně neudělal a má tě i rád. To je moc důležité.  

Já jsem v této věci taky věčně zoufalá, proto mě tak tento článek zaujal, a celkově i tvůj blog. Určitě žádného kluka (muže) neurazí, když mu napíše slečna jako první, získá pocit důležitosti, a co si budeme povídat, oni i když to nechtějí přiznat, chtějí být chtěnými, tak jako my. Jen se to nesmí přehánět. Mělo by to být dle mého, tak nějak vyváženě, aby on pak nezískal z tebe ten pocit, že ti nestojí ani za slovo, a zase si nemyslel, že tě má v hrsti.. Píšete si bez přestání, píše ti záměrně to, co se ti líbí a den bez konverzace ho překvapil? - no jéje! Tak není pochyb, že mu na tobě záleží, a to je dobré znamení! moc dobré. To, že nepíše, může mít tisíce různých důvodů, a bohužel nikdy nemůžeme vědět, jaký je ten současný.. Takže jsem vlastně jen zahltila komentářoidní kousek na tvém blogu, a na otázku odpověď nepodala.. S chlapama je to tak těžký, a já ti držím palce - no a kdybys někdy přišla na odpověď, určitě mě bude moc zajímat! :D :)

8 Alice | Web | 3. února 2016 v 7:39 | Reagovat

[7]: Děkuji moc, tohle by stálo za článek, po přemýšlej nad tím :-D ;-). Děkuji za cenné rady- je to pravda, že napsat občas je asi nejlepší varianta :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama