Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Třetí schůzka, abstinent for ever aneb oni mají manuál?

31. ledna 2016 v 17:00 | Alice |  Zápisky jedné..
Zdravím všechny čtenáře.
Dneska bych se chtěla podělit o trapně- vtipnou zkušenost.
Na začátku bych se ale chtěla vážně zeptat- jsou někde (jestli, tak prosím, kde?) nějaká pravidla, kterými každý dobrý vztah musí projít, jinak to není ono? Myslím taková ta, která mají napsaná v předmluvě inspired by americké romantické komedie, které mají čím dál tím větší oblibu.


Byly jsme totiž ve fázi psaní a chození na procházky- upřímně, pro mě ideál. Nebála jsem se, že něco zkazím a skvělě jsme si rozumněli- pan M. je hrozně ukecaný, což krásně doplňuje můj přirozený anitalent udržovat konverzaci. Jenže potom přišlo na třetí schůzku. Tady přišla ta osudová chvíle.. Ne dobře, nepřišla, protože jsem se jí "elegantně" vyhla. Ale to až za chvíli.
Mě by jen hrozně zajímalo, proč se na třetí schůzce musí zákonitě to stát. Jinak to není ono. Jinak by se s tím mělo přestat a hned. Ne, dobře, přeháním, zase. Ale vážně? Proč zrovna třetí? To je nějaká skrytá dětská touha promítat si pohádky do reálného života?
Zpátky k linii příběhu- pozval mě k sobě domů. Tedy na kolej, abych byla konkrétní. V tu chvíli mi začala blikat červená kontrolka- to znamená jediné. On to sice navlíknul velice nevinně a svedl to na počasí (na což měl, ehm, v listopadu trochu právo). Jenže já jsem se bála a tak jsem se vymluvila, že nutně musím ten večer do krámu a že bychom se přeci jenom mohli projít. Pro rohlíky!!! Ano já se vymluvila na obrovskou potřebu si koupit v neděli večer rohlíky a v tom krámě, který je nejdál, protože tam je mají nejlepší. Gratulujeme, výmluva roku. Myslím, že jsem byla naprosto průhledná. No ale přikývnul, za což má plusové body.
Podstatu třetí schůzky (která už byla čtvrtá) zkusil o pár dní později. Pozval mě na skleničku. Mě, abstinenta. A tady už začíná má oblíbená story, kterou budu dávat na naší svatbě k dobru (ne, tak ujetá vážně nejsem, nedokážu si náš vztah představit ani za měsíc..). Šli jsme do místní vyhlášené restaurace a já nervózně cestou opakovala, že je to od něj hrozně milé, ale že si dám džus, že jsem vážně abstinent. Problém byl, že mi neveřil. Opravdu stresující bylo, že objednal láhev. Sranda byla, že jí vypil sám, když zjistil, že se toho vážně nedotknu. Ještě větší sranda byla ho dostat domů.
Ale drželi jsme se za ruce a to bylo, upřímně, hezký. A taky jsem udělala něco pro pověst nás introvertních a vyděšených dívek- pro jednou jsem zlomila nutnost třetí schůzky a byla jsem to já, kdo opil "protivníka" a ne jak to bývá naopak.
Vaše,
Navždy střízlivá se škubajícími koutky při představě písně o námořnících zpíváné jinak dokonalým panem M. na ulici plné lidí,
Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich | Web | 31. ledna 2016 v 17:37 | Reagovat

Jít do obchodu pro rohlíky, tak to je originální.
Pravidla si ale musíš vytvořit sama. :-)

2 Alice | Web | 31. ledna 2016 v 18:19 | Reagovat

[1]: Já vím, já vím :-).. Díky moc!

3 Marjane | Web | 4. února 2016 v 12:36 | Reagovat

Tyjo, ty řešíš skoro ten samý "problém", co já. Teda co jsem řešila.. I tak jsem rada, že se na to můžu podívat z jinýho úhlu a snad ti to dopadne líp, než mně :)

4 Alice | Web | 4. února 2016 v 15:31 | Reagovat

[3]: To mě těší a zároveň mrzí. Snad Ti to výjde příště, asi nestál za to ;-). Díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama