Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Baví mne žít

1. února 2016 v 15:59 | Alice |  Téma týdne
Zdravím všechny čtenáře.
Tak jsem se rozhodla obohatit můj blog také něčím jiným než panem M. Aktuální téma mě připadá velice zajímavé. Baví mne žít? Asi jo, protože jinak bych to tu asi nevydržela. Nebo jo?

Troufám si říct, že každého, kdo je tady na světě, musí alespoň trochu bavit žít. Protože pokud vedete život, kde Vás netěší absolutně nic, tak se časem musíte zákonitě zbláznit. Naštěstí si takovouhle situaci vůbec neumím představit. I když..
Asi to zažila většina, protože upřímně nevěřím lidem, kteří tvrdí, že puberta byla jejich nejšťastnější období života. Podle mne musí dopadnout na každého taková ta nálada "je mi na nic" a "co tu vlastně dělám". Mě to samozřejmě také dostalo. Bylo mi kolem třinácti- bez kamarádů a kluka a bez špetky talentu na cokoliv. Velká citlivka, co ve škole brečí pravidelně každý týden. Abych uvedla věci na pravou míru, talent nemám do teď a citlivá jsem pořád dost, ale už jsem se s tím dokázala smířit. Můj život byl jedna velká rutina. Nechci si stěžovat, opravdu jsem to neměla nejtěžší. Jen mi téma Baví mne žít jako první evokovalo moje pubertální období (tedy tím myslím věkové ohraničení, bůhví, jestli teď netrpím tou pravou pubertou). Vím naprosto přesně, co to zlomilo.
Byla to změna. Nedávná změna- upřímně se sama nad sebou občas podivuji, jak jsem to mohla vydržet. Protože poslední vlasnost, která bych se popsala, je silná osobnost. Zpět k tématu- mně nejvíce pomohlo se přestěhovat. Byl to obrovský krok a tak trochu hození do vody- dělala jsem druhé kolo přijímaček v září a všechno to se semlelo během 14 dní. Přestěhovala jsem se do krásného bytečku, jen já a má jezevčice, daleko od rodičů. Začala chodit na vysokou školu, což znamenalo novou partu lidí. A záhy na to si našla kluka. To všechno mi zvedlo sebevědomí a pocit, že mě baví žít.
Protože mně, od malička extrémně nešikovné, stačí k radosti vědomí, že jsem dneska vyprala, vyžehlila a uvařila si (celkem) dobrý oběd. Protože mně, odmalička extrémnímu introvertovi stačí k radosti vědomí, že někomu na mě záleží (nebo to alespoň na to velice dobře hraje).
Vím, že takováhle velká příležitost tu nečeká na každého. Ale určitě se najdou drobnosti (nový kroužek, práce, volnočasová aktivita, objevená schopnost), která někoho dalšího posune k myšlence, že ho vážně baví žít.
Vaše,
docela pyšná a vděčná,
Alice
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich | Web | 1. února 2016 v 17:41 | Reagovat

Na každého tady čeká ten moment, kdy si řekne, že ten jeho život není zase až tak špatný. Jsem rád, žes to poznala i ty. :-)

2 Alice | Web | 1. února 2016 v 17:50 | Reagovat

[1]: Je to tak :). Díky!

3 Infinity | Web | 1. února 2016 v 22:00 | Reagovat

To je krásně napsané! Je důležité hledat v životě maličkosti, díky kterým nás baví žít. Udělat si ten náš život hezký a čekat, co nám přinese. :))

4 Alice | Web | 2. února 2016 v 8:18 | Reagovat

[3]: Děkuji moc, to potěší :-). Přesně jak říkáš, stačí maličkosti :-)

5 Elis | Web | 2. února 2016 v 14:11 | Reagovat

Hezky napsané... život je takový jaký si ho uděláme, je větší šance mít ho skvělý, pokud nás žít baví... :-)

6 Alice | Web | 2. února 2016 v 15:27 | Reagovat

[5]: Díky :-). Přesně to si myslím ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama