Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Cena mého života? New York Stock Exchange!

18. února 2016 v 21:06 | Alice |  Téma týdne
Zdravím všechny čtenáře.
Ráda bych se s vámí podělila o můj názor, za co a kolik stojí naše životy. Je to velmi široký pojem, na který nemají dva lidi úplně stejný názor.

Budu to zpočátku brát z mého pohledu, jestli dovolíte.
Můj život má pro mne cenu hrozně proměnilivou. Pokud někde v podzemí existují skřítci, kteří počítají cenu života, musejí dost makat. Jako na newyorské burze. Čísla běhají sem a tam, čísla skákají nahoru a dolu jak se jim zlíbí.
Špatně vyslovené slovo ve francoužštině, až zarážející nevědomost daného tématu vyřčená nahlas, dlouhodobé odloučení od pana M., zakopnutí, nepovedený koláč..
Dobře zahraná skladba, moc pěkná kniha, čersvě uklizený byt, splněný náročný úkol brzo před odevzdáním..
Tisíc a jeden detail dokáží změnit můj pohled na cenu mého života. Jsou dny, kdy je mi vážně zle. Kdy si příjdu jakou součást nějké hry, daného filmu s přesným scénářem, součást jednoho velkého systému- prostě strašně rutinně.
Jsou dny, kdy si příjdu na správném místě, ve správném čase a jsem spokojená s plynutím.
A jsou dny (bohužel v menšině), kdy lítám voblacích a cítím se nadpřirozeně.
Jak napsal jeden můj oblíbený bloger, je to na nás, jakou si dáme cenu života. Chtěla bych si ho do budoucna vážit a udržet kurz co nejvýše. Zatím to neumím. Ale potřebovala bych se to naučit. Protože když to umíte, užíváte si každé chvíle a vidíte věci, které v zamračené dny nevidíte.
Když mám špatný den, jdu si dát kebab. Primárně ne kvůlu tomu jídlu, protože to "mírně" odporuje mé snaze o zdravotní životní styl. Prodávájí tam totiž cizinci. I přes to, že jsou normálně milí, což je u jejich kultury relativně normální, já je mám moc ráda. Povídáme si anglicky a nikdy neskončíme u kebabu a jeho náplní. Je to pro mne oáza klidu, takové slunce za každého počasí. Umí nabýt tak milou energií!
Zpět k cenovkám našeho života. Myslím, že je to trochu jiné z pohledu ostatních. Už jsem to trochu nakousla v minulém článku. Je to smutné, ale neuvědomujeme si cenu života druhého nejvíce, když už vyhasne? Občas mám noční můry, že někdo umře. Potom mám strašnou potřebu danou osobu obejmout a užít si s ní den dosyta.
Někdy bych chtěla být jako ústřední postavy pohádek neboo hlavní postavy amerických filmů. Každý den si uvědomit, že může být ten poslední jak pro mne, tak pro okolí. Pateticky řečeny- kašlat na sváry a užívat si života plnými doušky. Bohužel, tak naivním světě nežiji nebo to prostě neumím..
Vaše,
Nabytá zase na chvíli pocitem skoro až hippies, že všechny zbožňuje a snažící se pomocí vyjmenování dnešních pozitivních zpráv vyvolat co nejvyšší cenu,
Alice
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich | Web | 19. února 2016 v 10:19 | Reagovat

Pokud sama budeš šťastná, tak tvůj život bude mít nejvyšší možnou hodnotu, štěstí je klíč k ceně života. S tím kebabem je to dost zajímavé, to ti lokální kebabmajstři mluví velmi solidní češtinou. :D Hezký článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama