Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Dospělá-nedospělá aneb co dělá dospěláky dospělými?!

12. února 2016 v 20:04 | Alice |  Můj názor na...
Zdravím všechny čtenáře.
Dneska bych chtěla zase otevřít svou třináctou komnatu anebo minimálně zase předvést svůj abnormální názor. Protože, i když mám úspěšně za sebou zkoušku dospělosti, tak se tak necítím. A moc nerada se na veřejnosti označuji za dospělého člověka.

Mě totiž přijde, že je nereálné, aby všichni dovršeli 18,19 let a lusk, hurá jsme dospělí. Najednou je vše jiné, cítíme se jinak.
Alespoň u mě to tak rozhodně nebylo. Ani maturita, ani vysoká škola, ani přestěhování se od rodičů.
Ona je otázka, co ta dospělost vůbec je. Pro mne totiž není jen ten legendární věk. Zeptala jsem se kamarádky Wiki. Ta kromě očekávané definice, že je to stav, kdy už nejsme děti, ale muž či žena říká také, že je to status, kdy lidé myslí víc racionálně nebo více konzervativně. Aha, to jsem nevěděla. V tom případě ale potvrzuje mou teorii. Konzervativně sice myslím, ale asi o té doby, kdy mi začalo normálně myslet, takže to určitě není více. A mám pocit, že čím dál jsem starší, tím uvažuji méně racionálně. Nebo to tak bylo pořád, ale pořádně se to projevuje až teď.
Ale zpět k mému vnímání dospělosti. Moc to neumím vyjádřit slovy. Prostě určitá vyrovnanost a spokojenost v životě. Jako dospělého vnímám hodně pana M. (prostě se mu asi ani v článku o polárních medvědech nevyhnu). Vyzařuje z něj spokojená aura. Možná je to částečně povahou. Ale máma, táta, babička, pan M.. Nikdo není takový, že by řešil kraviny. Tedy až na vyjímky, jako bordel na stole či nepřihlášení na facebook podezřelých 24 hodin. Ale většinou ne. A působí vnitřně spokojeně. Že mají vše pod kontrolou. Samozřejmě, že se skoro denně najdou překážky, které to naruší.
Jenže já taková nejsem. Řeším všechno. Že bylo trapné že jsem jedné holce (na které mi tolik nezáleží) řekla to a to, že bylo zvláštní, jak jsem pomalu skládala nákup a lidé za mnou dupali nervozitou, že se na mne tamhleten chlápek divně podíval.
A jsou i jiné (pro mne) projevy (ne)dospělosti. Když má někdo z rozchodu takový vztek, že se vyspí s každou na potkání, jen aby si něco dokázal.. Že se někdo přetvařuje, jako, že je vaše nejlepší kamarádka a přitom se na Vás ksichtí, když něco vyprávíte a skoro Vás neposlouchá- ale jde s vámi na kafe jen proto, že jste zrovna v kurzu. Anebo není nikdo jiný, koho by potom mohle označit v super příspěvku na facebooku.
Nechi tvrdit, že jsem v životě nespokojená. Poslední dobou jsem až moc. Ale musím mít v bytě pořádek, vědět, že mám vše do školy a možná ještě něco navíc, vědět, že jsem dostatečně cvičila na klavír, že jsem dnes udělala něco dobrého pro zdraví, že se včerejšek s panem M. vydařil a dalších tisíc věcí, abych se mohla v klidu usadit do křesla, zapálit vonnou svíčku a s pocitem štěstí a vnitřního klidu se začíst do knihy.
Jak jsem již říkala, možná je to mou povahou. Ale takhle já definuji (ne)dospělost. Chtěla bych jednou dojít do stavu pana M. Třeba mne to naučí. Nebo to prostě přijde časem.
Věřím, že každý dospělost máme někde zakódovanou. Že ji má každý jinou a že se to dá různými situacemi posunout.
Vaše,
Dětinská a vlastně za to dost ráda,
Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama