Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Konec konce

23. února 2016 v 20:06 | Alice |  Zápisky jedné..
Zdravím všechny čtenáře.
Máte to z první ruky, stalo se to asi před 10 minutami, takže čerstvost zajištěna. Je konec.
Udělal to jeho typickým dokonalým stylem, jak podle příručky pro správné chlapy, to se mu musí nechat.
On: Musím TI něco říct, Alice
Já: Copak? Trochu se bojím..
On: To máš pravdu.. Přemýšlel jsem o tom dlouho..
Já: Nemají se tyhle věci řešit mezi čtyřma očima?
On: Jestli chceš, já příjdu..
Já: Upřímně.. nevím.. Už teď je těžké se ovládat, ale bylo by to asi lepší ne..
(přišel)
Bylo to průhledné, konverzace s těmito obraty bez smajlíku nemohla znamenat nic jiného. Měla jsem 15 minut na to zoufale zavolat tetě, mé nejlepší kamarádce. Měla jsem 15 minut na to vybrečet se co nejvíce. Měla jsem 15 minut připravit na špatný zážitek
Chtěl to vyřešit na chodbě..
Udělal to s grácií jeho vlastní. A já jsem poprvé v životě při krizové situaci nebrečela. Alespoň ne v daný moment. Možná to bylo přípravou, možná to bylo (navzdory mému přání si to vyříkat mezi očima) tí, že jsem celou dobu koukala do země a zoufale mrkala. Nebyla jsem skoro schopna slov. Ale rozberečela jsem se, až když se zavřely dveře výtahu.
Zdůrazňoval 1000x, že to není moje chyba, že jsem úžasná holka (tady jsem ho zarazila, protože to se poslouchá bez slz dost těžko). Říkal, že prostě nepřelétla jiskra, že mě má rád, ale ne jako partnerku. Že jsme oba moc jiní a že i když čekal, tak prostě nic nepřišlo. Že bylo hrozně fajn, jak jsem se o něj vzorně starala a že doufá, že zůstaneme kamarádi. Že ho to moc mrzí (měla jsem dokonce pocit, že náš pan dokonalý měl trochu skleněné oči a nakřáplý hlas, ale možná to byl jen klam), že chápe, jak to cítím já.. Ale že to nechtěl protahovat do nekonečna, že je to lepší "na začátku".
Je mu ctí, jak to provedl. Měl ve všem pravdu. Za mě jiskra přeskočila a velká.. Nemá cenu ho ale nutit, prostě pokud za něj ne, tak je to lepší to vyřešit takhle. Tohle vysvětluje jeho chování dokonale. Bohužel..
Ještě odpoledne jsem byla na něj naštvaná, teď jsem smutná. Ale zůstalo ve mě racionálno, že tak to mělo být, nemohl se do ničeho nutit.
Pane M., Marku, díky za vše. Ukázal jsi mi taje a krásy vztahu a bylo to moc fajn. Byl jsi pro mne dokonalý, škoda jen, že já ne. I díky tomu, jak šetrně jsi to skončil, na Tebe budu vzpomínat vždy v dobrém.
Labyrinte myšlenek, s Tebou se také loučím. Nejsem talent na psaní a nevím ani co bych dál psala. Při každém přihlášení bych si vzpomněla na něj, což se sice stane tak i tak, ale labyrint je spojen jen a jen s panem M, tahle éra končí.
Tímto děkuji mému jediném čtenáři, Lukáši, který ani netuší, že nehledě na roky je narozen o den déle než já a že toho máme dost společného. Bylo fajn číst Tvé názory a samozřejmě Tvé články (v čem budu pokračovat)
Navzdory do nebe volajícím článků blog nesmažu. Třeba se k tomu za pár let vrátím a budu se smát. Nebo, pokud, jestli, vůbec, přijde ještě nějaký vztah, tak se v článkách ztotožním.
Doufá, že někdy přijde. Nechci teď, ale někdy v daleké budocnosti ano.
Díky za vše,
Vaše,
ubrečená, dojatá a smutná,
Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marji | Web | 23. února 2016 v 21:23 | Reagovat

Ale já jsem taky tvůj čtenář :D od začátku jsem ti fandila, protože bylo hezké vidět, jak to někomu vychází. Jak jsem ti už říkala, nás výchozí bod byl dost podobný.. no, a ten konec teď taky. Doufám, že ti nevadí, ze to říkám. Je to blby z toho uhlu pohledu, ze ani nemůžeš cítit k tomu člověku žádné negativní emoce, proste se zachoval podle toho, jak to cítí a ma na to právo. Taky tam není ta pomyslná druhá šance, protože když to jednou řekl, asi už to musí vědět. To nepíšu pro to, abych ti brala nadeji, spis je to něco, co jsem si tvrde uvedomovala posledních par měsíců, protože vztahy, jakéhokoli, zřídkakdy končí posledními omluvami a rozloučením, minimálně ne v naší hlavě.
Ale byla bych rada, kdybys ještě psala. O čemkoli. Single život neznamená nula témat a námětů (doufám :D). A doufám, ze to zvládneš co nejlíp :)

2 Alice | 23. února 2016 v 21:27 | Reagovat

Děkuji moc, ani jsem nedoufala ve více čtenářů :-). Jsi hodná, že jsi fandilajsi hodná, že jsi byla upřímná, určitě mi to nevadí! Je fajn vědět, že nejsem jediná :-)

3 Lukáš Fangovich | Web | 24. února 2016 v 7:10 | Reagovat

To je mi líto, ale ze všeho si musíš odnést jenom to nejlepší, i přes to, že to není lehké.
Dovoluji si nesouhlasit s tím, že nejsi talent na psaní. Tvé názory a i Tvé recenze si zaslouží vlastní místo na blogu, takže to nemusí být nutně labyrint myšlenek, ale klidně jakýkoliv blog. Nech si toto projít hlavou, byla by škoda přijít o někoho, jako jsi Ty. :-)

4 Wendy Flowers | Web | 29. února 2016 v 16:46 | Reagovat

To snad není pravda! Kdysi jsem na tvůj blog narazila úplnou náhodou, psala jsem ti pod jistý článek, který se zaobíral tématem "napsat mu první, nebo ne" - či tak nějak, vůbec nevím, zda o něčem takovém víš :D každopádně jsi mi hodně zaimponovala. Pročítala jsem si starší články, ze kterých jsem měla dojem, že jsi sympatická a moc milá (a ten dojem mám pořád), bohužel jsem se na tuto adresu dostala až dnes, až dnes jsem totiž našla tak dokonale založenou záložku s adresou tvého blogu (měla bych ten počítač vyčistit, nebo snad radši vyhodit :D :D mám v něm v současnosti, lehce a slušně řečeno, binec) Co chci říct je to, že je vážně strašná škoda, že bys měla končit, a jak píše zmiňovaný čtenář nademnou, byla bych ráda, kdybys nepřestala, vždyť blogů jsou tady stovky a tisíce, ale takových jejich lidských autorů, jako jsi ty,  je tu hrozně málo. Na další stranu chápu, že by ti toto místo připomínalo toho jistého.. A celá ta situace s ním je mi vážně líto, ale bereš to skvěle, a já věřím, že se brzy objeví někdo, kdo si tě zaslouží a bude tě zbožňovat takovou, jaká jsi :)) ono když v to člověk nejméně doufá a nejméně to očekává, tak se to nakonec stane, a to tak platí :)

(teď si adresu uložím lépe, pro případ, že by ses vážně třeba vrátila nebo rozhodla nekončit, nebo přesídlila nebo nevím) Přeji krásný den, lepší zítřky a brzké nalezení toho pravého :))

5 Alice | 29. února 2016 v 16:54 | Reagovat

[4]: jéé děkuji moc :-). Tohle dokáže tak neuvěřitelně potěšit! Jsem skoro dojatá :-)
Samozřejmě si na Tvou reakci pamatuji, tolik (a ještě ke všemu tak milých) jsem jich zase neměla :-) :-D
Moc děkuji za podporu a krásná slova, snad máš pravdu a někdo fajn se někdy objeví, i když teď aktuálně na to nemám ani chuť.
A samozřejmě děkuji (všem :-)) za zvyšování blogerského sebevědomí, i když to můj názor na můj netalent nezmění. Třeba se ale někdy k tomu zase dostanu, docela mi to chybí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama