Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Pijme do polopita aneb pijme vodu, pijme pitnou vodu...

5. února 2016 v 17:52 | Alice |  Můj názor na...
Zdravím všechny čtenáře.
Dneska bych se s vámi ráda podělila o můj názor na moderní činnost mladých lidí se opíjet. Vlastně všeobecně názor na pití alkoholu. Bude to článek, kde budu hodně mazat a dlouho přemýšlet, jak to mám napsat, abych si alespoň trochu zachovala důstojnost a nevypadala jako úplný magoe.

Jak už jsem zmiňovala v některém z mých předchozích článků, jsem abstinent. Striktní abstinent. Důvodů je více.
První je můj všeobecný názor na pití alkoholu. Nebo spíše nepochopení. Mě to totiž přijde strašně prvoplánové.
Já prostě nechápu, proč musí lidi pít alkohol, aby se bavili. Jako já introvert celkem rozumím problematice komunikace. Ale proč se na to musí použít, promiňte mi to slovo, taková droga? Nejsem kdovíjaký bavič a vždy sedím v koutku, ale už jsem si užila nejednu párty s džusem v ruce. Okolí ze střední si na to zvyklo a stejně se dalo bavit. Prostě proč musíme do sebe nalévat něco, co většinou škodí našemu tělu jen proto, abychom se více odvázali? Také nechápu, proč se dobrovolně náleváme (tedy nalejme si čistého vína-já to nedělám) něčím, když víme, že pokud se nebudeme hlídat, tak to pravděpodobně dopadne tak, že pak nás bude muset hlídat někdo jiný nebo přinejmenším budeme říkat věci, které být řečeny neměly.
Druhý důvod bude (možná) obsahovat méně nadávek, ale bude více egoistický a možná více smutný. Moje mamka. Není v léčebně a ani se nikdy neléčila. Ale úplně upřímně, měla by. A nejsem jediná, kdo to říká. Každý den musí mít totiž vrchovatou skleničku vína. Pokud je něčím rozhozená (což je dost často- důvody se najdou kdekoliv), tak musí mít minimálně láhev. Sama. Potom se motá a motá se jí i jazyk. A není to úplně příjemný pohled. Nehledě na to, jak si určitě huntuje celé tělo. Nechce s tím ale dělat nic a nechce si to ani přiznat...
Třetí důvod je prostý a krátky. Nechutná mi to. Ani trochu. Zkoušela jsem pivo, víno a na jazyk i tvrdší. Ale nikdy mi to ani trochu nechutnalo.
Jsou velice vyjímečné chvíle, kdy mám na to chuť. I přesto že jsem nikdy nebyla opilá a nevím, jaké to je, což je dost absurdní. Ale zase- jsou to chvíle, kdy se cítím špatně. Obvykle to není úplná deprese, ale prostě zoufalost. V tu chvíli si představuji, jak jdeme s kamarády na nábřeží, lijeme do sebe cokoliv a já nadávám, jak jsou kluci k ničemu. Ale vždy to skončí u chuti a představách.
Určitě jsem teď ztratila těch pár čtenářů, co jsem doposud měla. Určitě si přinejmenším myslíte, že jsem blázen. Ale já to takhle prostě cítím. Mám své názory a zásady, proč pít nechci. Třeba až "dospěji" se to změní.
Vaše,
Červená studem, když si po sobě čte článek znova a přemýšlející, jestli to vůbec vydá,
Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama