Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Slavit či neslavit- to je oč tu běží

10. února 2016 v 19:36 | Alice |  Zápisky jedné..
Zdravím všechny čtenáře.
Kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu řešit Valentýna, tak se mu budu smát. Hodně smát. Ale musím. Protože by se z toho mohl zvrhnout další článek s nadpisem obsahující slovo trapas.

Možná je to zvláštní, ale nedokážu říct, jestli ráda slavím tento americký svátek. Prostě nedokážu, protože jsem to vždy slavila s čokoládou, romantickým filmem a utěšováním sama sebe, že ten pravý princ na bílém koni určitě někde čeká. Ale s klukem si to nedokážu vůbec představit. Natož objektivně dokázat odpovědět na otázku, jestli to slavím.
Věřím, že hodně záleží na pojetí. Pointa může být dárek, společně strávený čas, neobvyklé místo/událost pro rande..
Ale stejně pořád nevím. Cloumají se mnou vlastenecké a antiamerické pocity hlásající, že "my máme Máj, lásky čas", ale zase je to prostě jen jedna z oficiálně schválených příležitostí být spolu a tvářit se minimálně zaláskovaně.
A pusťte si Na svatého Valentýna. I když je to přesládlá americká slátanina, tak to prostě člověka zahřeje na duši. A začne si představovat zázraky a situace, které ve skrytu duše ví, že nejsou ani trochu reálné, ale stejně se do té představy strašně rád ponoří.
Důvod proč musím o tomhle svátku přemýšlet a to poslední dobou docela intenzivně, není ale v tom že mám potřebu zjistit, jestli ho chci slavit. Já totiž nevím, jestli to on chce slavit. Protože pokud k tomu má dojít, tak to bude vést on. A já nechci být nepřipravená. A zase po pondělním extempóre by si zasloužil něco speciálního. Vážně zasloužil.
Materiálně se mi to podařilo- obstarala jsem neutrální dárek, který neříká o sobě vůbec nic a dá se použít kdykoliv. Takže když přijde na věc, tak ho vytáhnu a když ne, tak ho vytáhnu, až si vzpomenu, že má svátek.. Ale psychicky to je trošku horší.
Nebudeme z toho (stejně jako ze všeho) dělat drámo, že? Možná, že to dopadne tak, že to slavit nebudeme. Možná, že se jen budeme dívat na pěkný film. Nebo se neuvidíme vůbec.
Já jen nechci, aby se stalo to, že mi toho večera romanticky poví: ,,Víš, co je dneska za den..?" a já nevinně: ,,Ne, nevím.." a on vytáhne obrovský pugét rudých růží (ne, ty prosím ne, tyhle kytky vážně nemám ráda), lístky do divadla a krásný řetízek. Pak se na mě podívá nevinným výrazem "a co máš ty". A já šokovaně vytáhnu jen malé černé autíčko z Oriflame, které se dává do počítače a umožňuje více připojení USB. Takhle prosím ne..
Asi Vás napadá, že je pěkná kravina řešit takovéhle věci a nejjednodušší cesta je se ho zeptat. No to asi je. Jenže já mám prostě komunikační problémy a co se týče našeho vztahu se s ním dokážu bavit maximálně o tom kdy a jak se sejdeme. Prostě mi přijde dost zvláštní napsat: Ahoj, jak se máš, jo a mimochodem, slavíš Valentýna?" Nebo ne??
Vaše,
Rozpolcená a natěšená až bude žít v šťastném a dlouhém manželství a nebude muset řešit tyto drobnosti,
Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich | Web | 10. února 2016 v 20:08 | Reagovat

Takové dilema jsou těžké. To samé bylo, když jsem měl jít s kamarádkou ven (nakonec nešel, ale to je druhotné) a celý den jsem přemýšlel, jestli jí mám na konci obejmout nebo ne, nebo co udělat. Nejlepší je asi být připraven, ale nic nedělat, prostě se přizpůsobit. Protože, jak říká jedno přísloví, "kdo je připraven, není zaskočen."

2 Alice | Web | 10. února 2016 v 20:57 | Reagovat

[1]: A jak to s kamarádkou dopadlo :)? Jo přesně to si říkám, ,,vždy připraven :)"

3 Lukáš Fangovich | Web | 10. února 2016 v 22:18 | Reagovat

[2]: Dopadlo to tak, že z toho nějak sešlo, ani nic nenapsala, nic. :D Měli jsme totiž jít na hudební vystoupení kamarádů, ale ani mi k tomu potom nic neřekla, doteď nic nenapsala. :D Takové úsměvné no. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama