Lidský mozek je úžasný- pracuje 24 hodin denně a přestane jen když se zamiluje.

Velké holky nepláčou aneb až moc velká daň

23. února 2016 v 14:42 | Alice |  Zápisky jedné..
... a už vůbec ne kvůli klukům!
Zdravím všechny čtenáře.
Už je to tu zase. S škaredem venku se mi udělalo škaredě i vevnitř. Ale tentokrát jsem nepípla, dusím to v sobě. Takže, i když bych měla psát smysluplné články, abych zvedla zoufalou návštěvnost, která už jeden den dokonce pokořila rekordní nulu, tak se tady prostě musím vymluvit.

Vypsat. Protože jinak by to dopadlo ještě hůř, než předtím. Samozřejmě jde zase o pana M. Šťastná zamilovanost mi vydržela přesně týden. Jak to ví? Protože se častěji nescházíme.
Ach jo.. Všeobecně mám problém, že pokud mě něco štvě, a to především na někom, tak než se dostanu k tomu mu to říct, nebo být naštvaná, tak přemýšlím, jestli je to dobře. Já to prostě nepoznám, kdy jsem v právu a kdy jen zbytečně hysterčím (častější jev).
Jak jsem psala, pan M. vzal dvě práce. Pracuje ráno od 8:00-13:00 a pak od 16:00-20:00.. Šílenost. Přeji mu tu, je to dobrá zkušenost a praxe. Ale pokud se na to dívám z nesobeckého hlediska, tak se uštve.
Pokud se na to dívám ze sobeckého hlediska, tak naše setkání (nemáme právo to nazývat rande ani schůzka) dopadat podle včerejšího vzorce (od včerejška začal s režimem dělníka). Po obědě jsme se viděli 30minut (!!!) jen na oběd a na to. Pardon, ale musím to tak podat, protože je to jeden z důvodů mého špatného rozpoložení. Přemýšlím, jestli by vůbec kývnul na to, že přijde i večer, kdybych mu to nenabídla. No a večer? Gentelmansky nabídl, že objedná pizzu, abych furt nevařila (odpřišel z práce v půl 9, takže by to nestihl). Snědli jsme pizzu shlédli Dva a půl chlapa a šli spát. Ráno si nechal udělat kafe, dal si snídani a čus.
Hlasy, které mne uklidňují:
má právo být sakra unavený
nemá čas ani chuť vymýšlet jiné formy setkání
má své potřeby
Hlasy, které mne rozčilují:
už je to jako manželství- uvařím mu, (s dovolením) podržím, užije si u mne (ve srovnání s kolejemi) příjemnou sprchu a postel a pak čus
je to můj první a sakra i kdyby byl třináctý- chci tolik, ho vidět více, než 1x týdně? A nemluvím o komfortu se vidět jinde, než doma..
Když o tom mluvíme, je to další věc, která mne pálí na jazyku. Ples naší univerzity. Už asi před měsícem mluvil o tom, že tak půjde. A na mne nějak pozapomněl. Samozřejmě, ho to asi nenapadlo, nebo, spíš, se se mnou nechce ukazovat na veřejnosti. Tady jsem nezvolila metodu mlčení, ani sprdnutí. Prostě jsem se rozhodla, že tam půjdu a bez něj. Řekla jsem mu to dneska ráno (ples je zítra).
Já: tak se možná uvídme zítra..
On: zítra?? Jak to??
Já: no na plese přece
On (neskrývajíc udivení): Ty jdeš na ples? Co tam budeš dělat?
Já: nevím, chci se tam s holkama podívat
On: Ale vždyť tam nic není. Já plesy nemám rád.. Jdu tam jen kvůli bývalým spolužákům.
Já (s úsměvem): Já se tam k tobě hlásit nebudu, jestli nechceš. Budu dělat, že Tě neznám.
On (kousaje chleba): hmm..hmm..to..zase..ne..žvejk...hmm
Vážně nevím, co si o tom mám myslet. Zatím jsem ve stádiu, že to beru, jak je, sice se špatnou náladou, ale snažím se vyrovnat s tím, že se to pravděpodobně nezmění a vybíjím si zlost jen tady. Beru tu jako opravdu nepovedeně velkou daň. Je to hodný, milý, ohleduplný, trpělivý, easy-going kluk- pro mne dokonalý. Jen s jedním poměrně větším háčkem.
Vaše,
trochu vypsaná=zklidněná, ale znepokojená, že takhle ten blog bude číst vážně jen ona,
Alice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Fangovich | Web | 23. února 2016 v 19:29 | Reagovat

S čteností si opravdu nelámej hlavu. :-)
Tvoje obavy chápu. Osobně by mně hlodalo, že bych viděl milovanou osobu tak krátce, a přitom ani není nijak daleko. Snad mu brigády pominou a zase se Ti bude věnovat více. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama